Po zlém

Japonský útok na americkou vojenskou základnu Pearl Harbor kariérou kapitána Toreyho pořádně zatřese. Právě jemu je nicméně svěřena důležitá operace, která může zasadit japonské armádě těžkou ránu… Takový námět by snad mohl slibovat spoustu napínavé válečné akce, leč film Otta Premingera Po zlém z roku 1965 se mnohem více věnuje vývoji svých postav a jejich vztahu k armádě, k blízkým i celkově k okolnímu světu.

Třebaže dvě z ústředních rolí hrají ikoničtí představitelé amerických mužů John Wayne a Kirk Douglas, jejich postavy ve filmu Po zlém hrdiny v klasickém slova smyslu popravdě nejsou. Zejména jejich prostřednictvím totiž poznáváme odvrácenou tvář velkolepých bitev, a to hned v několika významech. Postavy filmu Po zlém nejenže čas od času jednají poměrně nehrdinsky a zdaleka ne všichni velitelé postupují kompetentně, ale většina bojů se navíc odehraje mimo záběr, a tak na vlastní oči namísto oněch velkolepých bitev pozorujeme hlavně jejich následky.

I přesto je ale záhodno film vidět v 70mm formátu, protože i v komornějších scénách dokáže komplexně pracovat s hloubkou prostoru, když zapojuje dění ve všech plánech akce. Ačkoli se totiž dialogy často odehrávají v popředí, téměř stejně důležité je i dění v pozadí záběrů v celkových rámováních. Kompozice a inscenování tak vlastně souzní s přístupem k akci a s důrazem na vnitřní konflikty protagonistů. Ve velkých celcích se děje hodně důležitých věcí současně, nicméně přední plány se soustřeďují především na jednotlivé postavy, zatímco další souvislosti musíme v zadních plánech hledat.

Snímek přitom svým uchopením logicky zapadá do širších souvislostí Premingerova díla z konce padesátých a z šedesátých let, kdy se hodně věnoval problematice americké společnosti. Zkoumal fungování amerického soudního systému ve filmu Anatomie vraždy (1959), ve snímku Rada a souhlas (1962) nabídl nelítostný obraz politického zákulisí a v Kardinálovi (1963) pro změnu pojednal o konfliktu lidských potřeb a nesmlouvavých pravidel katolické církve.

V těchto souvislostech je již méně překvapivé, že snímek Po zlém spíše rozebírá dopady války na její jednotlivé účastníky, než by zprostředkovával velkolepé bitvy i oslavovaná vítězství, které ponechává na pozadí. Kontinuita s některými předchozími Premingerovými díly ale není jen tematická, protože i tentokrát spolupracoval se scenáristou Wendellem Mayesem, který stál již za scénáři k výše zmíněným filmům Anatomie vraždy a Rada a souhlas.

Filip Šula