Vražda v Orient expresu

V loňském roce se dostala do kinodistribuce další verze klasického románu Agathy Christie Vražda v Orient expresu, kterou tentokrát ve filmové podobě divákům předvedl Kenneth Branagh. Ten kromě režie ztvárnil i hlavní úlohu Hercula Poirota, světoznámě proslulého belgického detektiva s pečlivě upraveným ikonickým knírem. Jak už název napovídá, Poirot stojí před výzvou odhalit mezi cestujícími první třídy, kdo během noci zabil amerického obchodníka Ratchetta. V luxusním dálkovém vlaku, který nečekaně zastavuje sněhová překážka na trati, má navíc na vyšetření celé hádanky jen omezený čas. Vrah musí být znám do doby, než bude dráha opět průjezdná a případu se ujme místní policie.

Ačkoliv film spoléhá v konstrukci vyprávění, podobně jako verze z roku 1974 režírovaná Sidneym Lumetem, především na výchozí koncept se silnou pointou plynoucí z původního románu, přistupuje ke stěžejnímu narativnímu motivu z rozdílné perspektivy. Díky tomu snímek posléze dosahuje podstatně odlišného účinku. Zatímco totiž Lumetova Vražda v Orient expresu už v úvodní montáži předkládá rámec, do něhož hladkým způsobem postupně zapadnou jednotlivé dílky, současná verze jej před námi po velmi dlouhou dobu zatajuje. Tam, kde u Lumeta dochází k plynulému završení už dříve naznačeného, využívá Branagh moment překvapení, čímž umně zesiluje – pro diváka neznalého předlohy – už tak nečekanou pointu.

Způsoby práce s distribucí informací, jež tvoří základ detektivních příběhů, se přitom dostávají do popředí naší pozornosti společně s performativními aspekty. U snímku z roku 1974 byl kladen důraz primárně čistě na sdělované informace – co Poirotovi kdo říká, případně čemu se své výpovědi vyhýbá. Při sledování loňské verze je minimálně stejně důležité nejen to, co jednotlivé postavy sdělují, nýbrž i jak to sdělují a co umožňují Poirotovi vidět (a naopak). Rámující detektivní linie se tak pro Branagha stává do značné míry prostředkem, kterak v kulisách přepychového vlaku a mrazivého okolí připravit působivé představení, na němž se podílí hvězdné obsazení.

Každý pohyb a všechna gesta signifikantní pro finální tvar příběhu bezpochyby o to víc vyniknou na 70mm filmovém pásu. Stejně jako okouzlující záběry prostředí, jimiž vlak napříč evropským kontinentem projíždí, a nápadité využití stylistických prostředků.

Martin Kos