Vzpomínky na Afriku

Výjimečnosti Vzpomínek na Afriku (1985) lze snáze porozumět, vezmeme-li v úvahu, že stejně jako jiné z nejlepších filmů režiséra Sydneyho Pollacka rozvíjejí taktiku, kdy krom vyprávění hollywoodského příběhu jako by současně vyprávěly i o sobě samých coby uměleckém experimentu.

Ve filmu Tři dny Kondora (1975) se hrdina jakožto zaměstnanec tajné služby živí hledáním podezřelých vzorců v brakových špionážních románech, pročež se stane součástí právě takového příběhu, jejichž analýzou se zabývá a jejichž znalost mu umožní přežít. Jde o brakový špionážní film, promyšlený komentář jeho postupů – nebo oboje zároveň? Ve filmu Tootsie (1982) vidíme amerického herce Dustina Hoffmana převlečeného za ženu, kterak hraje amerického herce převlékajícího se za ženu. Je Tootsie fraška – či skrze frašku pouze s možnostmi frašky dovádí?

Ve Vzpomínkách na Afriku pak Pollack tuto sebeuvědomělou taktiku dovedl zřejmě nejdál: sledujeme romantické drama, které nakládá s emocemi natolik střízlivě, že skrze motivy spojené s vyprávěním příběhů spíš vypráví o romantickém dramatu, než by jím samo bylo.

Jinak řečeno, film je natočen jako vyprávění, které má zaprvé několik začátků a zadruhé si samo sebe uvědomuje coby vyprávění podle pravidel, které lze porušovat. Není tradičním epickým příběhem, jenž by podal soudržnou představu o životě skupiny lidí během delšího časového období. Je spíše sledem vzpomínek vypravěčky v komentáři mimo obraz, která události cíleně vynechává, na udržení jasné časové souslednosti jí zvlášť nezáleží a pokud určité události nepovažuje ze svého hlediska za dostatečně zajímavé, prostě je nesdělí.

Mohlo by se jistě zdát, že Vzpomínky na Afriku mají víceméně banální zápletku… Hrdinka se v rámci „sňatku z rozumu“ provdá do Afriky, s manželem se rozejde a zamiluje se do charismatického lovce, který je však příliš svobodomyslný pro trvalejší vztah. Jenže je to právě hra se zmnoženými úrovněmi vypovídání i s žánrovými vzorci romantického dramatu, co divákovi umožňuje se spíše než na postavy významově napojit na působivé prostředí fikčního světa, jež spojuje podmanivou exotičnost Afriky se syrovým zachycením ztráty její nevinnosti.

Pollack byl přitom režisér silných herců, které na jedné straně zodpovědně vedl a na druhé straně právě na jejich instinkt kladl největší zodpovědnost při udržení rovnováhy mezi „hraní kýče – hraní si s kýčem“. Snímek Tři dny Kondora mohl snadno skončit jako laciný škvár, Tootsie jako fraška a Vzpomínky na Afriku jako sentimentální harlekýn. A kdyby Vzpomínky na Afriky neměly – ve výše uvedeném smyslu – precizně vybalancované herecké výkony Meryl Streepové, Roberta Redforda či Klause M. Brandauera, marně by fascinovaly inscenačně důmyslnými panoramaty Afriky či táhlými tóny podmanivé hudby Johna Barryho v pozadí.

Radomír D. Kokeš

PS: Anotace vznikla zásadním přepracováním vlastního textu napsaného před deseti lety pro Letní filmovou školu.