Děrsu Uzala

Jediný film Akira Kurosawy natočený mimo rodné Japonsko a jediný film, který kdy natočil na 70 mm formát. Snímek Děrsu Uzala (1975) představuje v režisérově tvorbě neobyčejné místo nejen zásluhou výše uvedených prvenství. Díky vstřícné nabídce sovětského studia Mosfilm a po rekonvalescenci z neúspěšného pokusu o sebevraždu se kariéra Akira Kurosawy nerozplynula a známý japonský režisér prostřednictvím tohoto snímku překonal osobní krizi.

Akira Kurosawa a s ním i další zavedení japonští režiséři se v 70. letech ocitli v nezáviděníhodné situaci. Jak celosvětově, tak i v Japonsku klesala návštěvnost kin a japonská filmová studia omezovala produkci, což v důsledku posilovalo nezávislou scénu. Kurosawa jen těžko sháněl finanční prostředky na své projekty, a ačkoliv byl mezinárodně uznávaný a proslulý, na domácí scéně paradoxně čelil neúspěchům a finančním debaklům. Po fiasku filmu Dodeska den (1970), jímž vrcholila Kurosawova tendence k pesimistickému vidění světa, se frustrovaný tvůrce dokonce pokusil vzít si život.

Po těžkém období se zásadním impulsem stala v roce 1973 nabídka od sovětského studia Mosfilm, které Akiru Kurosawovi nabídlo finanční zázemí a volnost při výběru námětu. Již během jeho raných let u filmu zaujaly Kurosawu autobiografické zápisky z počátku 20. století, napsané ruským průzkumníkem Vladimirem Arseněvem, který v nich popisoval své výzkumné výpravy na Dálný východ. Jakmile tedy nabídku od Mosfilmu obdržel, okamžitě sáhl po tématu nejen sobě blízkém, ale navíc i ryze ruském. Akira Kurosawa na dva roky přesídlil do Sovětského svazu, kde se musel vypořádat s poměrně radikální změnou svého dosavadního způsobu natáčení.

Nejenže poprvé natáčel na zahraničních lokacích, ale navíc v řeči, kterou neovládal, a s většinovým sovětským štábem. Vznikl tak pozoruhodný film, v němž Akira Kurosawa ukázal, že rozumí tradici ruských, respektive evropských snímků, a dokáže si ji osvojit. Děrsu Uzala je tak rozkročen mezi dvěma kulturami nejen z hlediska výroby – jakožto sovětsko-japonská koprodukce –, ale také tematicky skrze oba hlavní hrdiny (tedy Děrsa Uzaly a Vladimira Arseněva).

Film Děrsu Uzala je komponován jako vzpomínky Vladimira Arseněva na jeho blízkého přítele, domorodého lovce Děrsu Uzalu. Jejich klíčící přátelství, v němž oba reprezentují diametrálně odlišné kultury, bylo vztahem s rostoucím vzájemným pochopením a hlavně s důslednou snahou Arseněva naslouchat a porozumět přírodě způsobem, jakým to uměl Děrsu. Příroda a její nelítostný řád tvoří další důležitý tematický rámec celého snímku, s čímž souvisí i pojetí diegetického času. Ačkoliv se příběh odehrává během osmi let, film se drží posloupnosti ročních období, a zachovává tak dojem nepřetržitého a přirozeného koloběhu.

Širokoúhlý 70mm formát byl oblíbenou volbou pro spektakulární podívané, muzikály či cestopisné snímky. Akira Kurosawa se reprezentovaným tématem staví vůči populárním žánrům typickým pro tento formát do opozice a na širokém sedmdesátkovém plátně dává prostor především komornímu příběhu dvou lidí. Pojďme se tedy se pomocí dlouhých panorám ponořit do tehdy neobjevených koutů sibiřské krajiny a nechme se vést Děrsem Uzalou.

Daniela Paulová