Generál Patton

Generál George S. Patton není sympaťák – vlastně by se dalo říci, že je to arogantní, sobecký, panovačný a agresivní parchant, ale zatraceně dobrý voják. Je hluboce přesvědčený o své pravdě a o oprávněnosti nároků kladených na vojáky, které neváhá fyzicky napadnout, pokud má dojem, že se projevují líně nebo nedejbože zbaběle.

Snímek důmyslně portrétuje Pattona skrze jeho komplikovaný vztah s mnohem mírnějším generálem Omarem Bradleyem. Patton skutečně žil, kdyby si to náhodou někdo neuvědomoval, a snímek sám patří mezi důležitá díla té neuvěřitelné doby přelomu šedesátých a sedmdesátých let, kdy v americké kinematografii podobné filmy platily za mainstream. Jedním ze scenáristů snímku byl i Francis Ford Coppola, jehož spoluúčast brali přátelé z „nezávislých“ filmových kruhů jako svého druhu zradu. Ale Coppolovi se tak podařilo dostat k důležitým penězům, vyprodukovat ve svém studiu Zoetrope filmový debut George Lucase a hlavně „byl zařazen“ na seznam potenciálních režisérů Kmotra.

Za nejdůležitější článek tohoto nepříjemně působivého válečného dramatu lze však považovat herce George C. Scotta v hlavní roli, který byl na tom v relační rovině člověk-profesionál podle všeho podobně jako Patton. V roli psychotického generála je dosud profesionálně úchvatný, jako člověk se projevil vzápětí, když arogantně poslal Akademii i s Oscarem za hlavní roli do háje, protože prý Pattona neztvárnil dost věrohodně. Ale to nám může být fuk, není-liž pravda – rychle do kina, kde nehrozí, že někdo dostane za tříhodinové lenivé sezení v sále od Pattona ránu do nosu. Což tedy zní dost zbaběle, takže…

Řehoř K. Pernath