Krakatoa, na východ od Jávy

Mezi 26. a 27. srpnem 1883 došlo k výbuchu sopky Krakatoa, nacházející se mezi ostrovy Sumatra a Jáva. Šlo o největší sopečnou erupci a pravděpodobně nejsilnější výbuch vůbec v moderní lidské historii. Doprovázen byl mimo jiné popelem chrleným do výšky až 80 kilometrů a tsunami v místech více než 40 metrů vysokými. 14. března 1969 se odehrála v Los Angeles premiéra filmu Krakatoa, na východ od Jávy. Doprovázena byla obrovskou marketingovou kampaní, která mimo jiné zahrnovala pořádání přehlídek, vypouštění horkovzdušných balónů a největší venkovní malovaný poutač světa, který byl skoro 80 metrů široký a 19 metrů vysoký.

Jedním z výsledků obří kampaně bylo, že fráze, tvořící název snímku, se dostala do obecného povědomí daleko výrazněji než samotný film. Což ještě přidalo k neslavné proslulosti filmu, kterému se podařilo udělat geografickou botu již ve svém názvu. Krakatoa se totiž ve skutečnosti nalézá na západ od Jávy. Producenti byli údajně upozorněni na tento omyl až ve chvíli, kdy už byla spuštěna propagace a bylo by pro ně drahé ji zastavovat. Jiná verze říká, že producenti si byli chyby vědomi, ale slovo východ znělo zkrátka exotičtěji.

Tento film pro zkušeného televizního tvůrce Bernarda L. Kowalského představoval vstup do krátké kariéry ve velkorozpočtové filmové výrobě. V televizi pracoval na nesčetném množství seriálů, byl například zodpovědný za režii pilotního dílu Mission: Impossible, několika epizod Columba či produkci Jakea a tlusťocha. Jedinou jeho prací pro kina ale v té době byla čtveřice levných béčkových filmů, které o dekádu dříve produkovali Roger a Gene Cormanovi. Přítomnost převážně televizního režiséra na takto velké produkci by se možná dala vysvětlit tím, že snímek byl produkován ve spolupráci s televizní společností ABC. Šlo také o poslední film, který byl v USA uváděn ve formátu Cinerama. Některé z produkčních materiálů a úvodní titulky filmu tento formát tematizují rozdělením obrazu na tři části, čímž odkazují na klasickou techniku Cineramy, kde teprve současná projekce tří samostatných filmových pásů vytváří celý širokoúhlý obraz. Paradoxní je, že v té době Cinerama už dávno třípásovou metodu z úsporných důvodů opustila a filmy pro tento formát byly natáčeny na běžný 70 mm film.   

Film Krakatoa, na východ od Jávy je možné považovat za jakýsi spojovací článek mezi epickými historickými velkofilmy, pro které v padesátých začaly vznikat širokoúhlé formáty, jako byla právě v šedesátých letech už dosluhující Cinerama, a cyklem katastrofických filmů sedmdesátých let, který odstartovalo v roce 1970 Letiště.  Krakatoa na jednu stranu oslavuje zašlý lesk kolonialistické minulosti a na druhou stranu svou dobovost potlačuje na úkor vztahů mezi postavami a destruktivního spektáklu. Po velkém úspěchu katastrofického cyklu byl film v roce 1975 znovu uveden pod zeměpis neurážejícím názvem Volcano.

Tvůrci kolem historické katastrofy rozvinuli fiktivní příběh o kapitánovi, který se spolu se skupinou dalších hledačů pokladů vydává hledat cenné perly skryté na potopené lodi. Je přitom ale úřady donucen transportovat skupinu trestanců do ostrovní věznice. Někteří z lidí na palubě však mají svá tajemství a skryté motivy. Zápletka a charaktery postav filmu se dostaly pod tvrdou palbu kritiků, nicméně důležitější než historická a psychologická věrohodnost bylo zvýšit očekávání před závěrečnými, na Cenu Akademie nominovanými, trikovými scénami excesivní destrukce. A ty jsou právě důvodem, proč stojí za to vidět tento film v 70 mm formátu.  

Jakub Hložek