názevStar Wars: Epizoda VI – Návrat Jediů
ang. názevStar Wars: Episode VI - Return of the Jedi
režieRichard Marquand
zeměUSA
rok1983
délka134 min.
IMDB ČSFD  
čas promítání ( celý program )
pátek 12.4 23.00
sobota 13.4 17.15

Star Wars: Epizoda VI – Návrat Jediů

Nakolik má význam představovat kinematografickou legendu jménem Star Wars? Nakolik má smysl si stěžovat, že je poněkud nekomfortní začínat hned finálním dílem původní trilogie Star Wars? Nakolik je oprávněné předpokládat, že někteří diváci možná předcházející díly Nová naděje a Impérium vrací úder neviděli, a tak pravděpodobně budou při sledování Návratu Jediů poněkud zmateni? Ve všech případech lze odpovědět, že dílem jistě ano, protože představit Star Wars je v anotaci filmu jaksi potřebné, začínat třetím dílem lze v případě příběhu přímo navazujícího na přerušený tok událostí shledávat poněkud nestandardním a diváci neobeznámení se Star Wars (kupodivu) existují.

Star Wars natočil do té doby spíše nezávislý a experimentující režisér George Lucas roku 1977, přičemž i v tomto případě šlo vlastně o experiment s různými popkulturními tradicemi (filmovými, komiksovými, literárními a obecněji žánrovými), které byly pospojovány na základě modelu vývoje mytického heroje popsaného v knize Tisíc tváří hrdiny od Josepha Campbella. Moderní mýtus pracující s motivy spojovanými dnes spíše s fantasy (čarodějové, rytíři, princezny, magie, rebelové) byl propojen s rekvizitami science fiction (vesmírné lodě, laserové zbraně, cesty mezi planetami), což se povedlo realizovat za pomoci do té doby naprosto nevídaných trikových postupů.

Následující díl Impérium vrací úder ale překvapivě zpochybnil vítězství protagonistů i schopnosti hlavního hrdiny, ukázal souboj s galaktickým zlem jakožto mnohem dlouhodobější a únavnější proces a značně zamíchal s rozdanými kartami ohledně minulosti některých postav. Končil vítězstvím zla, sympatický dobrodruh Han Solo skončil v rukou padouchů a deprimovaný ústřední hrdina Luke Skywalker zase rukou svého otce (kterým se ukázal být samotný temný lord Vader) přišel… inu, o ruku. A ke slovu se dostává třetí díl Návrat Jediů, na jehož projekci se můžeme těšit právě na velkém plátně v krnovském kině Mír.

A s Návratem Jediů přichází opět změna přístupu i samotné struktury vyprávění, které na rozdíl od všechno komplikujícího Impéria směřuje především ke zdárnému vyřešení všech zápletek a k úspěšnému svázání jednotlivých linií do úspěšného vyvrcholení. Nejpodivnější je rozetnutí na dva takřka samostatně fungující filmy, z nichž první po notném časovém skoku navazuje na stav věcí na konci minulého snímku a druhý uzavírá všechny nedořešené motivy obou předchozích dobrodružství. Fikané je zejména využití první půle filmu jako náhrady za expozici k půli druhé, která už se může po hlavě vrhnout do finálního boje se zlovolným Impériem.

Film navíc opouští dosavadní žánrové splývání fantasy, science fiction a westernu, a namísto toho dává přednost zapojování výrazových prostředků válečného filmu, což mění i způsoby snímání akce. Ta najednou nepracuje se vzorcem střelby muže proti muži, ale se skrýváním, přesnou taktikou a lstivými úskoky. Vrcholem je ale navzdory velkolepým akčním scénám takřka komorní sekvence před Císařovým trůnem, kde dojde k finální konfrontaci mezi otcem, synem a čistým zlem, během níž se najednou stírají hranice mezi dobrým a zlým, přičemž hrdina musí vybojovat ten nejtěžší souboj nejen se svými nepřáteli, ale především sám se sebou.

Ať si o nové trilogii Star Wars myslíte cokoli, původní trilogie zkrátka představuje důležitou součást filmových dějin. A to nejen kvůli revolučním trikovým postupům a nespornému vlivu na proměnu propagačních strategií hollywoodského systému. Vedle nich je totiž dodnes fascinující zejména odvážnými skoky od dílu k dílu, kdy pokaždé částečně opustí monumentálním diváckým úspěchem prozkoušené vzorce a zkusí něco jiného, co posune perspektivu vnímání fikčního světa i jeho hrdinů trochu někam jinam a z původně jednoduchých žánrových figur dělá komplexnější postavy se složitějšími motivacemi.

A tak i když už dobře víte, jak to s nimi všemi dopadne, stejně se o ně pokaždé strachujete… Jinak řečeno, triky sice zastarávají (i když se je Lucas stále snaží „vylepšovat“ a v Krnově se můžete zase po čase těšit na původní verzi bez dodaných digitálních blbinek a bez Haydena Christensena), ale ten příběh je i po třech desetiletích pořád stejně podmanivý.

Radomír D. Kokeš

Visuals and site by