názevTitanic 3D
režieJames Cameron
zeměUSA
rok1997
délka194 min.
IMDB ČSFD Boofi
čas promítání ( celý program )
sobota 14.4 23.00

Titanic 3D

Jméno možná nejslavnějšího plavidla lidské historie se stalo roku 1912 symbolem tragédie, což poněkud kontrastovalo s původními vizemi stavitelů, investorů a koneckonců i pasažérů, pro něž Titanic představoval především zosobnění lidského triumfu. Titanicu se tak povedlo se vším všudy triumfovat až o 85 let později, kdy o něm James Cameron natočil film, který dlouhé týdny vévodil žebříčkům návštěvnosti, až nakonec skončil na pozici komerčně nejúspěšnějšího titulu filmové historie. Krom jednoznačně nadšených kritických ohlasů a řady jiných ocenění vyrovnal Titanic oba letité oscarové rekordy, a to jak v počtu čtrnácti nominací, tak v počtu jedenácti získaných zlatých sošek, čímž pomyslně stanul po boku Wylerova Ben Hura. 

Když se Cameron na oscarovém ceremoniálu slovy hrdiny svého filmu prohlásil „králem světa“, jistě neměl důvod litovat produkčních útrap, které s „nepotopitelnou“ lodí prodělal. Překročená délka natáčení, neskutečně navýšený rozpočet, přesun data premiéry z léta až před Vánoce či Cameronovo navrácení svého honoráře totiž naznačovaly, že film bude následovat osud lodi, o níž vypráví. Titanic Foxům rozhodně nesliboval žádný výnosný merchandising, ani možné pokračování. Jen výstavba nových studií na pobřeží Mexika, nutných pro natočení scén potopení lodi, respektive jejího devadesátiprocentního modelu, stála čtyřicet milionů dolarů.

Pro Camerona byl projekt velmi osobní a pohlídal si, aby jej měl coby režisér, producent, autor scénáře a střihač od začátku do konce plně pod kontrolou. S vědomím, že nikdo z diváků nepůjde na film, aniž by věděl, „jak to asi dopadne“, přizpůsobil diváckým znalostem i strukturu vyprávění. Prvních dvacet minut snímku sleduje současné pátrání ve vraku Titanicu, během nichž je velmi názorně předvedena i počítačová simulace jeho potopení. Teprve poté se ke slovu dostává patřičně výpravný historický příběh, který současníkům (na plátně i v hledišti kina) zprostředkuje více než stoletá pamětnice oné osudové noci ze 14. na 15. dubna 1912. Ta je zároveň protagonistkou milostného (melo)dramatu, jež takřka dle zákonů tragédie na Titanicu začne, vyvrcholí i skončí. Sociální rozdíly obou hlavních hrdinů (ona je bohatá slečna z první třídy, on cestuje ve třetí a lodní lístek vyhrál pět minut před vyplutím v kartách) nejen budují základ pro dramatický konflikt, ale zároveň umožňují ukázat maximum prostředí na lodi. Cameron navíc do fiktivního milostného příběhu umně vkládá skutečné situace, osoby a události z plavby, aby se divák v katastrofické části snímku orientoval a citově angažoval.

O Titanicu by šlo jistě napsat mnoho dalšího. O „leonardománii“, která na jistou dobu zastínila herecké schopnosti představitele hlavní mužské role Leonarda DiCapria. O předchozích zpracováních tragédie „nepotopitelné lodi“ a jejích patnácti set obětí, z nichž nejslavnější je britská Zkáza Titanicu z roku 1958, a to vůbec první vzniklo jen pár týdnů po tragédii samé z iniciativy a v hlavní roli s jednou z přeživších. Je však vysoce pravděpodobné, že o Titanicu se znovu psát bude, neboť po triumfu Avatara a na vlně 3D konverzí přichází James Cameron coby novodobý průkopník tohoto formátu, aby vrátil Titanic na plátna kin v nové, plastičtější podobě. Vzhledem ke stému výročí nikdy nedokončené plavby si navíc pro obnovenou premiéru nemohl najít dokonalejší načasování. 

Jakub Václavek

Visuals and site by