názevPlayTime
režieJacques Tati
zeměFrancie/Itálie
rok1967
délka116 min.
IMDB ČSFD Boofi
čas promítání ( celý program )
sobota 9.4 16.30

PlayTime

Melancholická satirická groteska Playtime (1967) je vrcholem tvorby francouzského herce, scenáristy a režiséra Jacquese Tatiho (1907-1982). Po devíti letech od uvedení a mezinárodního úspěchu (Zvláštní cena poroty v Cannes, Oscar pro nejlepší neanglicky mluvený film) předchozího titulu Můj strýček se v Playtime vrací Tatiho alterego, starosvětský pan Hulot, k němuž patří pršiplášť a dýmka stejně nezbytně jako buřinka, knírek a hůlka  k Tulákovi Charlieho Chaplina.

Režisér vysílá svého hrdinu na modernistické předměstí Paříže. To je složené jen ze sklobetonových novostaveb výškových budov a automobilového provozu, z nějž jakoby není úniku. Ona nostalgická romantizovaná představa Paříže, kterou v předchozím Mém strýčkovi symbolizuje kromě Hulota samotného také jeho domov jako přirozené prostředí, kontrastující s funkcionalistickou vilou, už je v Playtimu přítomná jen jako pokřivený odraz turistických atrakcí (Eiffelovka, Sacre Coer) v skleněných plochách mrakodrapů. Když je skupina amerických výletnic na cestě za pařížskými krásami a atmosférou konfrontována s bezútěšným světem anonymního předměstí, okořeněným typickou květinářkou na rohu, působí to jako sarkastický škleb.

Tati vrchovatě využívá svého specifického stylu, kdy obraz snímá v celcích a jednotlivé gagy a situace nechává běžet simultánně vedle sebe v jediném záběru. Některé vtipy pak vytváří čistě vnitrozáběrovou organizací jednotlivých složek. Divák musí proto aktivně vyhledávat paralelně se odehrávající akce a události. Velmi specificky pracuje Tati i se zvukem. Za prvé potlačuje dialog. Postavy jsou často vzdáleny natolik, že jim není rozumět, ironicky se používá kombinace několika světových jazyků a hlavní postava s dýmkou v ústech většinou huhlá. Za druhé zvýrazňuje hudbu a ruchy, které často používá jako naváděcí složku pro divákovu pozornost či samostatné audiogagy.

Tati pro natáčení nechal vybudovat zmenšené plně funkční městečko, což spolu s náročností zvoleného formátu (70 mm, pětikanálový zvuk), vedlo k enormním natáčecím nákladům. Aby mohl svou představu realizovat, prodal Tati práva na své předchozí filmy, finanční neúspěch výsledného díla pak vedl k režisérově bankrotu.

Jakub Václavek

Program

Nebeské dny 14.00 8. 4
Vzlet 17.00 8. 4
Za zvuků hudby 19.45 8. 4
55 dní v Pekingu 10.00 9. 4
Dobyvatelé ztracené archy 13.30 9. 4
PlayTime 16.30 9. 4
Duna 19.15 9. 4
Vetřelec ³ 22.00 9. 4
Old Shatterhand 10.00 10. 4
Dobyvatelé ztracené archy 12.30 10. 4
Za zvuků hudby 15.00 10. 4
Vetřelec ³ 18.30 10. 4
facebook

Visuals and site by