názevDobyvatelé ztracené archy
ang. názevRaiders of the Lost Ark
režieSteven Spielberg
zeměUSA
rok1981
délka115 min.
IMDB ČSFD Boofi
čas promítání ( celý program )
sobota 9.4 13.30
neděle 10.4 12.30

Dobyvatelé ztracené archy

Dobyvatele ztracené archy zřejmě není příliš nutné představovat, protože už pro několik diváckých generací de facto reprezentují etalon dobrodružného filmu. Ironické však je, že ačkoli je permanentně připomínán vliv Dobyvatelů na filmy natočené od jejich premiéry v roce 1981, mnohem důležitější je pozice snímku ve vztahu k audiovizuální produkci před jeho vznikem. Protože se mi nechce opakovat už stokrát zopakované, budete se muset spokojit s několika málo daty: režíroval ho Steven Spielberg, produkoval George Lucas, hlavní roli si zahrál Harrison Ford. A teď k tomu „do“.

Umberto Eco svého času napsal, že vliv díla A na dílo B je vždycky mnohem problematičtější, než se může jevit, protože všechna díla vznikají uvnitř kulturního kontextu X. A v tomto X je třeba vnímat i Dobyvatele, jejichž koncept – tolikrát později zkopírovaný – byl založen právě na dokonalé obeznámenosti s X: dějinami anglicky mluvených kinematografií. A tím nemyslím doslovnou rovinu přímých odkazů, navíc není nijak zvlášť obtížné rozeznat reference k Casablance nebo Lawrenci z Arábie. Jde mi spíš o dějiny postupů: technických, stylistických, vypravěčských, žánrových.

Spíše než celistvé dílo jde totiž o vzrušující encyklopedii těchto postupů, čemuž odpovídá i koncepce filmu do relativně uzavřených scén, rámcově spojených tématem hledání legendárního historického artefaktu archy úmluvy. Jde vlastně o filmový „seriál“, kdy centrem každé epizody je konfliktní scéna: geniální úvod, do kterého se divák dostává in medias res, přestřelka v drsném baru, „pěší“ honička úzkými uličkami mezi davy lidí, rvačka u startujícího letadla, velkolepá náklaďáková honička atd. A každá konfliktní či akční scéna má svou vlastní pointu, očividný tahák do další epizody.

Dobyvatelé jsou postmoderní film par excellence: klouže mezi konvencemi „esteticky podřadných“ dobrodružných filmových seriálů, skládá je do nových uspořádání v precizně promyšlené a rytmizované dynamice filmového vyprávění, které celý ten encyklopedický mišmaš motivů drží pohromadě. Koneckonců i hlavní hrdina je především průsečík řady různých žánrových postav, který rozhodně není psychologicky koncizní, nese několik základních atributů (profese, kostým, výbava, slabé místo) a jako charakter je definován (a předefinováván) primárně skrze dějovou akci.

V jednu chvíli je Jones ochoten udělat téměř cokoli pro záchranu jisté postavy (protože to vyžaduje dosavadní logika vyprávění), pak je v depresi a pije (protože Rick v Casablance) – ale když se ona postava ukáže být v pořádku, ale v zajetí, odmítne ji ten parchant osvobodit (protože si to vyžaduje budoucí logika vyprávění) – a pak se to celé zopakuje. Důslednost konceptu je mnohem znatelnější při srovnání Dobyvatelů s dalšími filmy série. V Indyho osobě se sice dodržují příslušné atributy, díky nimž je rozeznatelný jako jedna postava, ale co do charakteru jde pokaždé o úplně jiného hrdinu.

Dobyvatelé ztracené archy jsou mnoho (často brakových, laciných a špatných) filmů v jednom.Jde o poněkud nepochopené vyznání lásky k filmové historii, dějinám filmových marginálií: polozapomenutých nebo zapomenutých snímků. Dlouho před Tarantinem, ale bez jeho okázalého cinefilního narcismu. Dobyvatelé jsou však brilantně dvojitě kódovaní: běžný divák vidí skvělý a ani po třiceti letech nestárnoucí dobrodružný biják, znalec sleduje úžasně chytrý film o filmovém umění a vyprávění – který nezestárne nikdy. A tentokrát i na velkém plátně!

Radomír D. Kokeš

Program

Nebeské dny 14.00 8. 4
Vzlet 17.00 8. 4
Za zvuků hudby 19.45 8. 4
55 dní v Pekingu 10.00 9. 4
Dobyvatelé ztracené archy 13.30 9. 4
PlayTime 16.30 9. 4
Duna 19.15 9. 4
Vetřelec ³ 22.00 9. 4
Old Shatterhand 10.00 10. 4
Dobyvatelé ztracené archy 12.30 10. 4
Za zvuků hudby 15.00 10. 4
Vetřelec ³ 18.30 10. 4
facebook

Visuals and site by